Proč zrovna děti?

Krásný den, milí přátelé!

Včera večer jsem našla nádherný blog slečny, která se blíže zajímá o porod a o samotný vývoj. Jsem si naprosto vědoma toho, že o tomhle ještě psát nemohu, jelikož jsem to sama neprožila. Ale ráda bych vám napsala pár vět o tom, proč vůbec k těmto tématům tíhnu a jak mě děti vnímají. Taky ráda odpovím na otázku těm, kteří z toho mají strach a pohled na děti je děsí.

Bylo to tu odjakživa. Děti prostě vždy utíkaly za mnou a né za mou sestrou nebo kýmkoli jiným. Vždy jsem byla ta zajímavá a vždy jsem se odtrhla od skupinky dospělých, debatujících o problémech dnešní politiky, a šla běhat po zahradě a malovat křídami. Každý vnímáme děti jinak. Pro někoho prostě jsou a pro někoho jako jsem já to znamená že se na ulici neotočím za nadherným chlapem ale za kočárkem a malým dítětem. Jako každá žena, i já jsem zmocněna svými pudy. Mým životním posláním je udělat nádherné a šťastné prostředí dítěti a duši, kterou přivědu na svět. Taky to tak být nemusí, ale já stejně děti vyhledávat budu. To jestli mám mít děti nebo ne,prostě rozhodne moment. Neočekávám, protože očekávání moc bolí. Ego čeká na své uchlácholení a způsobuje to akorát pěkné problémy na dalších pár let. Vím, že jsem silná, a jsem připravená zvládnout vše. Chci každý den přijímat novou nabídku. A když mi někdo řekně abych jela do Indie třeba do dětského domova, pomoci s výchovou..jedu..Už nebudu čekat na to, až příjde nabídka a situace, která by mi 100% na první pohled vyhovovala. Musíme se smířit s tím, že ačkoli se to zdá nevyhovující a nepředstavitelné, tak to tak má být.

 Nedávno mi přišla zpráva od milé slečny s dotazem, jestli ji nepomohu s tím, aby se přestala bát dětí. Ale jak chceme řešit problém, který vznikl v dětství nebo v dospívání? Je třeba se zeptat sami sebe.. "Proč se bojím? Od jaké doby se toho bojím?" A co mi vlastně hrozí tak strašného že se toho bojím. Co mi chvíle s dětmi způsobuje.. Jaky pocit?.. A kdy jsem tento pocit zažila poprvé?..Co je vlastně strach? Něco naučeného, něco zablokovaného,naše hrdinské ego.

Víte, mnoho z nás třeba ještě není připravených na to, aby měli díte. Jak může mít dítě své dítě? To přece nejde. Nejde o věkovou kategorii, ale o to, co cítíme. Když máte pocit, že jste ještě nenalezli sami sebe, že vlastně nejste spokojení sami se sebou, tak co tomu dítěti můžete předat? Strach-nedůvěra v sebe-a další vaše vzorce. Pokud na tom chcete pracovat, podívejte se na to, co vám činí strachy a obavy a odpovídejte si na otázky výše. Nejlepším lékem je, příjmout.pochopit.poděkovat a jít dál. I přes to, že to může chvíli bolet. Není nám naloženo víc, než bychom neunesli.

Mějte se krásně, vaše JasmÍv