Pravdy láska..

Krásný večer, přátelé.

Dnes bych chtěla reagovat na otázku, kterou poslední dobou vidím všude v prostoru. Jak velkolepá láska, pracovní post a vzdělání koluje po sociálních sítích. Nabíhá mi asi jen to,že je to v dnešním světě normální. Vlastně se to očekává. Očekává se od vás to, že si budete vytvářet iluzi o nejbáječnější práci a vztahu, i když to tak nemusí být. Mnoho z vás si nalhává, že svět ve kterém žijí, je prostě dokonalý, a přitom tiše závidí a pomlouvají ty, kteří mají o jedno auto více. 

Když si uvědomíme, že šťastní budeme až v momentu kdy pochopíme, že všechny odpovědi najdeme uvnitř nás samotných. Není třeba jezdit pro odpověď na Bali a hledat nejlepšího guru na světe. V tomto nám nikdo nepomůže. Může nás navést na cestu. Ale cesta je vždy nevyšlapaná a musí být. Protože jedině tak projdeme celým poznáním své vlastní duše.

Není jednoduché kráčet sám, ale je to nutné. Do svého nitra můžeme jen my sami. Jen tak přijdeme na to, co nás trápí a co je třeba vyřešit. A co získáme tím, že budeme společnost přesvědčovat o tom jak dokonalý život mám, když se doma sami trápíme? Ti, co jsou opravdu a skutečně šťastní vás stejně prokouknou. Vidí vaše naučené vzorce chování a vaše strachy. Jen s tím rozdílem, že na vás nebudou vysílat negativní emoce. Naopak lidé, kteří se chovají stejně jako vy, to je větší skupina vašeho okolí, vás bude soudit a vysílat negativní emoce. 

Jakpak se asi cítí člověk, který se stává takhle zranitelný pro své okolí? Bude stále víc a víc dokazovat. Protože to nestačí. Vymění svou realitu, za vymyšlenou. Je to škoda ne?

Až se vymaníte z mechanismů a vzorců, které vám berou čas a pozitivní energii tak v sobě zažehnete ohýnek. A ten už nezhasne. Jděme vlastní cestou a nedívejme se na požadavky a očekávání společnosti.

S láskou a pokorou vaše Jasmív.